Těžké rozhodnutí

5. března 2017 v 17:10 | Aliwien |  Téma týdne
Pomalu se blíží půlnoc a uléhám do své postele. Stejně jako poslední měsíc dobře vím, že bude hodně dlouho trvat, než se mi podaří usnout. Je to jako film. Sotva se dotknu polštáře, začne mi v hlavě běžet můj příběh. Ještě před nedávnem by mne ani nenapadlo, co všechno mne může v životě potkat. Ale je to prostě tak a já nevím, jak vše dopadne…
Mezi mnou a mým Kamilem to byla velká láska. Dá se říci, že láska na první pohled. Byl mojí první vážnou známostí. Já, ač městská holka, jsem se s ním po prvé potkala na venkovském bále. Jezdila jsem na vesnici za babičkou, kterou jsem milovala, stejně jako ona mne. Jezdila jsem k ní moc ráda. Mezi mými rodiči to v posledních letech mnoho neklapalo a já měla co dělat, abych v neklidném prostředí dostudovala vysokou školu. Ale podařilo se. Tehdy jsem byla ještě studentkou a na bál jsem se šla hlavně pobavit. On, jak se mi později představil, Kamil, seděl v rohu u půllitru piva a zjevně se nudil. Nejdříve jsme po sobě jenom koukali. Pak mne vyzval k tanci a já pochopila, že jsem našla vtipného a veselého společníka. Začali jsme spolu chodit a do půl roku byla svatba. Odstěhovala jsem se z města do rodinného domku Kamilovy maminky. Ta už byla v životě sama a já se bláhově domnívala, že jsem se konečně zbavila prostředí, v němž se moji rodiče neustále dohadovali, převážně o zbytečnostech. Našla jsem i práci v nedalekém městečku v malé bance, kde se mi líbilo. Mohlo by se zdát, že je všechno v nejlepším pořádku. Bohužel tomu tak nebylo. Kamilova maminka se nám neustále motala do života. Nesměla jsem nic dělat bez jejího dozoru, vše co jsem v domácnosti udělala, bylo podle ní špatně. Ze začátku jsem si myslela, že to postupně odezní, ale to byl naprostý omyl. Kontrolovala mne i Kamila prakticky na každém kroku. Kamil byl stoprocentně v jejím vleku, co řekla maminka, to bylo svaté a muselo se splnit do puntíku. Protože jsem nechtěla Kamila ztratit a nechtěla jsem v takovém prostředí ani žít, dohodli jsme se spolu, že si postavíme vlastní domeček na poměrně rozlehlém pozemku, který maminka vlastnila. Kupodivu proti tomu nic neměla. Nějaké peníze jsem měla našetřené od mých rodičů, zbytek si Kamil vypůjčí. Sjednat půjčku nebyl problém. V bance, kde jsem pracovala, bylo všechno vyřízeno během jednoho dne. Od té doby uplynul rok a z našeho domku stále trčely ze země jen základy. Kamil se doma mnoho nezdržoval a na moje otázky, kdy bude ve stavbě pokračovat, odpovídal oklikami a vyhýbavě. Pracoval v truhlářské firmě a domů přicházel téměř denně až večer. Maminka ho ještě litovala, že chudáček musí těžce pracovat celý den, kdežto já v bance pěkně sedím v kanceláři a podle ní tam jenom "piju kafe". Já ale pomalu nabývala jistoty, že v našem manželství není něco v pořádku a podezřívala jsem Kamila z nevěry. Bylo krátce před Velikonocemi, když zase přišel domů až po desáté večer.
"Kamile, můžu s tebou mluvit?", oslovila jsem ho, když snědl večeři, kterou jak jinak, uvařila maminka, protože já jsem "líná a nic v domě nedělám".
"Potřebuješ něco?", zeptal se celkem naštvaně.
"Mám toho dneska dost, rád bych si šel lehnout, když dovolíš, Marie!"
Marie - to už mi neřekl hodně dlouho. Říkal mi tak, když se mu něco nelíbilo.
"Prostě s tebou musím mluvit. A na rovinu, abys věděl. Nelíbí se mi, že tě doma vůbec skoro nevidím. Dokonce si myslím, že někoho máš. Můžeš mi k tomu něco říct?"
"Zbláznila ses? Já a milenka? Co bych s ní proboha dělal? Jsem tak utahanej z práce, že bych se na nějakou jinou ženskou než na tebe vůbec nemohl ani podívat!"
"Nepovídej. Přece nechceš, abych takovéhle báchorce věřila. Chováš se divně. Pomalu se mnou ani nemluvíš, občas se mnou spíš, ale to je tak všechno. Nejsem si ani jistá, jestli mě máš vůbec ještě rád a jestli to naše seznámení i svatba nebyl jen omyl. Na maminku nedáš dopustit. Já nic neumím, nedělám a nedovedu a ty se mě ani nezastaneš. Nelíbí se mi takový život. A co náš domeček? Už více jak rok se na něm nic neděje. Kamile, řekni mi pravdu", naléhám a na Kamilovi vidím, že jsem asi trefila hřebíček na hlavičku.
"Maruško, věř mi, že tě mám opravdu rád. Ale mám nějaké potíže a těmi tě nechci zatěžovat. Máš dost svých starostí v práci. Ale jinou ženskou opravdu nemám, to mi věř. A teď mě nech. Jednou ti všechno povím, ale teď si jdu lehnout!"
Nevím, kde se to ve mně vzalo. Ale Kamila jsem do postele nepustila. Ten nepříjemný rozhovor jsem chtěla za každou cenu dokončit a mít v našem problému jasno. Kamil se nakonec přiznal. To, co mi sdělil, mne šokovalo. Milenku opravdu neměl, nebo ji alespoň zapřel. Ale bohužel neměl ani peníze na stavbu domku. Chodil do městečka, kde já pracovala, do kasina a prohrál tam, co mohl. Bohužel si vypěstoval nezáviděníhodnou závislost a sám nevěděl, jak z toho ven. V prvním okamžiku jsem ho chtěla opustit, zamést za sebou stopy a nechat ho žít svým životem u maminky. Ale nedokázala jsem to udělat. Zjistila jsem totiž, že jsem těhotná. Zatím o tom neví. On neví, jak se vymanit ze své závislosti na hrách a já dost dobře netuším, jak všechno bude dál. Přerušení těhotenství jsem vyloučila. Oba jsme přece rodinu chtěli. Budu dítě vychovávat sama, nebo ne? Bude tahle skutečnost nějakým zásadním motivem pro Kamila, aby svoji závislost léčil? Tenhle zásadní rozhovor mne bude čekat zítra…
Zavírám oči a pomalu se propadám do říše snů. Ale všechno je jenom na chvilku. Tenhle film, který se promítá v mojí hlavě a zatím nemá konec, mne ještě dlouho nenechá klidně spát.

Téma týdne: Před usnutím

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 5. března 2017 v 17:33 | Reagovat

Šílená životní situace :-(

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. března 2017 v 17:46 | Reagovat

Jej, mám raději pohádky s dobrým koncem...

3 Ježurka Ježurka | Web | 7. března 2017 v 15:28 | Reagovat

To je kruté, já mám taky raději happy-endy, ale i toto je o životě. Mimochodem krásné napsané jako vždy. :-)

4 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 8. března 2017 v 11:39 | Reagovat

Smutný a bohužel reálný příběh. Gamblerství už zničilo nejednu rodinu.

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. března 2017 v 22:10 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, jak to nakonec dopadlo.
Moc hezky napsané :-)

6 Meduňka Meduňka | Web | 11. března 2017 v 7:59 | Reagovat

Též bych ráda věděla, jak to dopadne, nechceš napsat druhý díl? :-)
Oni se vzali jen půl roku po seznámení... jejda, to se nestihli ani pořádně poznat... :-D

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 11. března 2017 v 19:37 | Reagovat

[6]: o pokračování neuvažují, ale nikdy neříkej nikdy, že? Třeba na to někdy dojde.

8 Siginitou Siginitou | Web | 16. března 2017 v 15:56 | Reagovat

Taky by mě hodně zajímalo jak to dopadlo.
Krásné a smutné.

9 Marie Marie | 18. března 2017 v 16:27 | Reagovat

Super.

10 Lukas Lukas | Web | 25. března 2017 v 12:41 | Reagovat

[2]: špatný konec pro jednoho je dobrým koncem pro druhého (alespoň někdy) :-D

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 25. března 2017 v 15:15 | Reagovat

[10]: :-D Na tom něco je. :D

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. května 2017 v 20:13 | Reagovat

Tohle nebyl moc šťastný příběh. Závislost  na hrách je přímo hororová záležitost. Docela by mě zajímalo, co na to tchýně... ;-)

13 stuprum stuprum | Web | 15. května 2017 v 1:22 | Reagovat

Kamil, to je charakter. Neměl jinou. Nepil alkohol. Jedinou slabost měl pro automaty. To je odpustitelné, představ si, že jsem znal borce, který prohrál svoji snoubenku v kartách. Tak to dělali s nevolníky na Staré Rusi. :-x

14 slunecnyden slunecnyden | Web | 15. května 2017 v 14:02 | Reagovat

Jí bych poradila ultimátum. Když budeš chtít být se mnou, tak k automatům nevkročíš. Pak chválit jeho maminku, ale vytyčit hranice. Například střídat se u vaření a vy mi do toho nebudete mluvit. Jde ale o to, jestli má ta žena vůbec chuť. A dítě je dar za všech okolností.-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama