Zázrak

16. listopadu 2016 v 16:30 | Aliwien |  Téma týdne
Jak ten čas letí! Včera to byl už rok, co jsme společně s manželem Mirkem a naším malým sluníčkem Jakubem oslavili jeho první narozeniny. Díval se na nás svýma velkýma černýma očima. Kdo ví, zda vnímal rozsvícenou svíčku na narozeninovém dortu. Ale prstíčkem si sáhnout do dobrého sladkého krému rozhodně nezapomněl. Nechali jsme ho užívat si ten pocit a pravda je, že za chvíli byl od krému skoro celej. Smáli jsme se tomu. I Kubíček se smál a to byl zase po čase nejšťastnější okamžik našeho společného života. Velký plyšový medvěd, kterého dostal darem, ho ovšem zaujal hned po zážitku s dortem. Bylo to nádherné odpoledne. Jen já vím, že je mezi námi cosi, co pro mne musí zůstat navždy tabu.
Je časné ráno. Manžel odešel do práce, Kubíček ještě sladce spí a mně se vracejí vzpomínky. Jak to tenkrát vlastně všechno bylo…
O dítě jsme se pokoušeli dlouho. Co já pamatuji, nejméně dva roky. Absolvovala jsem celou řadu vyšetření, ale nebylo nalezeno nic, co by mělo bránit mému otěhotnění. A tak přišel na řadu Mirek. Rozhodně se mu na takové vyšetření nechtělo. Byl přesvědčen o tom, že v něm chyba rozhodně není. On je přece muž. Podle jeho přesvědčení za takové problémy může jedině žena. Mnohokrát jsme se na tohle téma nepohodli. Ale když viděl, že není zbytí, nakonec se mi ho podařilo přesvědčit. Na vyšetření jsem šla s ním. Bohužel to dopadlo tak, jak jsem si myslela. Mirek neměl dostatek živých spermií.
"Byl by to určitě zázrak, kdyby se vám podařilo založit rodinu", slyšel nekompromisní výrok od lékaře.
Sebralo ho to hlavně psychicky. V té době jsem se mu snažila maximálně pomáhat. Doufala jsem, že ten zázrak snad přijde a utvrzovala v tom i Mirka. Ale zázrak nepřicházel a já pochopila, že k tomu, abych skutečně porodila dítě, po kterém jsem tolik toužila, bych musela být zřejmě princeznou v pohádce, kde všechno dobře dopadá. Ale nechtěla jsem se vzdát. Začali jsme s Mirkem uvažovat o adopci, protože i on dítě moc chtěl.
"Víš, je to ale těžké. O adoptovaném dítěti nic nevíš. Nevíš, kdo byli jeho rodiče, jaké geny po nich zdědil. Mám strach, Jitko, abychom svého činu nelitovali. Znáš to, ne vždycky se adoptované dítě cítí v rodině dobře, nebo je obtížně vychovatelné. Nechtěl bych se dostat do situace, abych musel řešit jeho prohřešky na úřadech, nebo v horším případě na policii. Takovou situaci bych určitě nezvládl!"
Mirkovy argumenty jsem musela uznat. Stejné obavy jsem měla i já. Ale jak situaci vyřešit ke spokojenosti všech, mne opravdu nenapadalo. Asi už do smrti se budeme muset zřejmě spokojit s dětmi Mirkova bratra, se kterým jsme bydleli společně v rodinném domku. Jeho děti nás milovaly a bylo tomu stejně i naopak. Jarda před dvěma roky ovdověl a já společně s Mirkem jsem mu pomáhala ve výchově jeho dvou ratolestí. Eliška chodila do druhé třídy a Markétka do školky. Měli jsme tak trošku náhradu za to, že vlastní děti nemáme. Teprve tehdy, když jsem s Jardou jednou rozebírala naši situaci, zrodil se v mé hlavě plán, jak to udělat, abychom i my s Mirkem byli šťastnými rodiči. Jarda sice chvíli váhal. Ale nakonec souhlasil. Potomek vlastně nebude cizí. Podědí geny z rodiny. Po Jardovi a společných rodičích s Mirkem. Podmínkou bylo, že Mirek se nikdy nesmí dozvědět skutečnou pravdu.
Umělé oplodnění jsem opakovaně absolvovala na klinice v Praze. Sperma tam poskytl Jarda. Věřila jsem, že to tentokrát vyjde. S Jardou jsme se dohodli, že Mirek se o ničem nemusí dozvědět…
Když jsem před rokem zjistila, že jsem opravdu těhotná, zaplavil mne pocit nepopsatelného štěstí. Když jsem to sdělila Mirkovi, díval se nejdříve na mne nevěřícně. Trochu jsem se bála, že začne pochybovat o mojí věrnosti a bude mne vyslýchat, kdy a kde jsem s kým byla a čí to dítě vlastně je. Ale nic takového se nestalo. Byl šťastný.
"No vidíš. Vždyť to ten doktor tenkrát dobře říkal."
"Co říkal?"
Mirek si nějak nemohl uvědomit, co tím myslím.
"Přece říkal, že by to byl zázrak, ne? A jak vidíš, zázraky se občas dějí. A nejenom v pohádkách…"
Odměnou mi tenkrát byl vroucí Mirkův polibek. Snad mi tuhle milosrdnou lež jednou na věčnosti všichni odpustí. Ale pro mne i pro Jardu zůstane skutečnost opravdovým tabu. V hlavě se mi honí jedna stará moudrost. Není důležité, kdo dítě zplodil. Důležité je a bude, kdo ho vychová…

Téma týdne: Tabu

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. listopadu 2016 v 16:44 | Reagovat

Teda já bych na takové rozhodnutí neměla odvahu :-) Ale v žádném případě Vás nedsuzuju

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 18:17 | Reagovat

Komentáře nikdy nezklamou. :D Se musím usmívat a přijít se ještě podívat, jak na tohle odpovíš! ;-) Čtivý článek. :-)

Hele, nepíšeš taky pohádky? Pohádky miluju a dobrých je v posledních letech tak málo...

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 19:28 | Reagovat

[2]:Pohádky jsem ještě nezkoušela, ale třeba na ně jednou dojde. Doufám, že tahle povídka jako pohádka nepůsobí.

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 19:32 | Reagovat

[3]: Ne, působí jako příběh, co se to DOOPRAVDY stal. ;-)

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 19:34 | Reagovat

No, i se vlivem šotka (nebo to byly moje ruce? ;-)) změnilo na o - mělo být: ...."co se ti DOOPRAVDY stal".

6 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 19:35 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. S případným odsuzováním si hlavu nedělej. Můj blog je literární a tak je třeba moje příspěvky i chápat. :-)

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 19:39 | Reagovat

[5]:Tak to mě těší, právě o to mi při psaní šlo.

8 Viallen (All dreams are real) Viallen (All dreams are real) | Web | 16. listopadu 2016 v 20:30 | Reagovat

Ach, ja naozaj na chvíľu uverila, že je to pravda :D Bola som mierne zhrozená, neviem si predstaviť, že by sa niečo také vážne mohlo stať :D Teda, je mnoho stupňov zúfalstva, ale takto klamať o niečom tak dôležitom... Fuj, to by som nedala :D

9 Meduňka Meduňka | Web | 17. listopadu 2016 v 12:42 | Reagovat

Taková milosrdná lež už je na hranici podvodu :D, ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci... a tohle je vlastně pro dobrou věc, a co my víme...
Výborná tabu povídka :-)

10 Ježurka Ježurka | Web | 18. listopadu 2016 v 13:42 | Reagovat

Krásný příběh, proč ne? Podobný případ jsem viděla nedávno v televizi. A taky to dobře skončilo, i když se to tatínek dozvěděl, jak to bylo. :-)

11 Jana Jana | E-mail | 19. listopadu 2016 v 20:21 | Reagovat

Nebyly ti inspirací k napsání povídky Nebezpečné vztahy? Tam se nachlup stejná situace nedávno řešila.Aha koukám,že Ježurka to asi taky viděla :-)

12 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 20. listopadu 2016 v 13:01 | Reagovat

[11]: Áno, ten příběh mě hodně zaujal a částečnou inspirací byl.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. listopadu 2016 v 16:13 | Reagovat

Krásně čtivé. Asi bych nebyla schopná tohohle malého velkého podvodu. V momentě, kdy se provalí, mohl by být jako smrtelná lavina... Ale napsáno je to famózně :-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 22. listopadu 2016 v 7:26 | Reagovat

Všechny tvé příběhy jsou dobře napsané a tento se ti obzvlášť povedl. Doufám, že byl ve výběru. Výborné, Alenko. :-)

15 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 22. listopadu 2016 v 14:16 | Reagovat

[14]:Děkuji za pochvalu,moc mě to potěšilo. Povídka ve výběru je, zjistila jsem to před chvilkou a mám z toho radost.

16 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 17:13 | Reagovat

Zajímavě pojaté téma týdne. Je to napsáno opravdu přesvědčivě a sugestivně. Krásně povídka ukazuje, že život není jen černý a bílý, ale někdy i lež může být ku prospěchu.

17 Cecílie Cecílie | Web | 4. ledna 2017 v 9:31 | Reagovat

S takovým tabu bych žít nemohla. Ale nikoho neodsuzuji, i kdyby to pravda byla.

18 valin valin | Web | 26. ledna 2017 v 8:20 | Reagovat

Podle mě a mého vnitřního přesvědčení je důležitý otec, který dítě vychovává, stará se o něj a má ho rád, než nějaký, "biologický  materiál". Tak, že pokud jsou pevně nastavená pravidla tohoto tabu, proč ne... ;-)  ;-)

19 valin valin | Web | 26. ledna 2017 v 8:21 | Reagovat

[18]: Nakonec nedávno jsem někde četla, že se narodilo první dítě ze tří rodičů... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama