Prosinec 2015

Dlouhá cesta

14. prosince 2015 v 17:47 | Aliwien |  Téma týdne
Je krátce před vánočními svátky. Tyhle nejkrásnější svátky v roce vyvolávají u mne pocit nostalgie a vzpomínek. Dívám se z okna dětského pokojíčku, kde klidně spinká můj vymodlený Petříček. Jsou to už dva měsíce, kdy poprvé zakřičel z plných plic do tohoto světa. Odkláním zrak od liduprázdné ulice pod oknem. Světla lamp ozařují potemnělá auta, zaparkovaná před domem. Nesněží, jako už mnoho let předtím v tuto prosincovou dobu. Pomalu si zvykám na skoro jarní teploty a na opětovnou vidinu svátků na blátě, či jen tak na suchu. Skláním se nad malou postýlkou a pozoruji zvedající se hrudníček. Už jsem pomalu ani nedoufala, že takový pohled se mi někdy naskytne, ale nakonec se tajné přání moje i mého milovaného manžela splnilo. Letos to budou nepochybně nejkrásnější Vánoce, s živým dárečkem pod stromečkem.
Při pohledu na spícího Petříka se nemohu ubránit svým myšlenkám. Do jakého světa to vlastně vkročil? Jako každá milující máma bych mu dopřála svět ideální. Svět bez starostí, válek, násilí, plný pozitivních myšlenek, svět bez problémů. Ale na druhou stranu - pro každého jedince je ideálním světem něco jiného. Jaký svět pro tuto generaci bude tím ideálním, je těžké říci. Vím, že ideální svět se budu snažit mu dopřát v dětství. Pokud se nestane nic mimořádného nebo tragického, vím, že mu dopřeji dětství plné radosti, lásky, štěstí. Nakonec i já jsem takové měla. A i když moji rodiče se dívají na náš dnešní svět odkudsi shora, nedokážu na jejich milující náruč zapomenout. Splnili mi všechna moje dětská přání. Vzpomínám na kočárek s mrkací panenkou a krajkovými peřinkami, který mi přinesl Ježíšek. Vybavují se mi i první náramkové hodinky. To jsem chodila do druhé třídy a jako jediná už znala pojem času. Ten nádherný pocit radosti a štěstí se nedá vymazat z duše ani po mnoha letech.
Později v době studií mi rodiče a zvláště maminka, byli životními rádci. Mohla jsem se jim svěřit se všemi svými bolístkami a problémy. Samozřejmě, že občas také zahřmělo. Nějaký mráček na téměř jasné obloze se objeví vždycky. Dnes již vím, že měli o mne strach, když jsem chtěla ve svých šestnácti letech jít sama večer na diskotéku, nebo na první rande s klukem, o kterém byli přesvědčeni, že to musí být přinejmenším propuštěný kriminálník, soudě podle jeho dlouhých vlasů. Usmívám se. Tohle všechno člověk pochopí, až tehdy, když sám se stane rodičem…
Zaplaším nádherné vzpomínky a znovu se skláním nad oddychujícím Petříkem. Zlehounka, aby se neprobudil, ho hladím po tvářičce. Jaký asi má před sebou život? Když se tak rozhlédnu po dnešním světě, nezdá se mi příliš ideální. Kdykoliv otevřu noviny nebo pustím televizi, čtu a slyším převážně samé negativní zprávy. O tom, kolik zcela nevinných lidí dosud neznámí teroristé zase popravili mečem, kde vybuchla bomba a kolik lidí, poslouchajících koncert, to zabilo nebo zranilo. Vnímám, že se děje něco pro nás Evropany neobvyklého. Teroristické útoky, které ne náhodou evokují myšlenky na válku. Opět se vracím k rodičům. Oba zažili tu poslední. Z jejich vyprávění vím, že nikdy nechtěli už nic podobného prožít. Dokážu pro sebe a své dítě zabezpečit domov bez válečných útrap? Pevně doufám, že ano. Vždyť i tak bude mít nemálo starostí. V dnešní době, plné nejistot, není jednoduché sehnat stálé a alespoň trochu slušně placené zaměstnání. I mně to stálo nemalé úsilí, ale nakonec to dopadlo dobře. Díky i tomu, že pracuje i manžel, se dá na mateřské dovolené "přežít". Ale peníze jsou v tomhle případě pomíjející. První v pořadí hodnot bude vždycky Petříček. Bude studovat? Kdo ví. To všechno ukáže až čas a já jako máma pro to, aby se měl v životě co nejlépe, udělám maximum.
Petříček zavrní. Mrknu na hodiny. Jasně. Čas na kojení. Za hodinku je všechno za mnou. Teď, když Petříček už zase spokojeně oddychuje, si snad také na chvilku odpočinu a čeká mne pár hodin spánku. Tak krásné sny, můj milý!
Už se těším na Štědrý den a jeho rozzářená očička u vánočního stromečku. Pro letošní rok to bude pro něho ten jediný ideální svět, který snad alespoň trochu bude vnímat. Možná, že i on, tak jako dnes já, jednou zavzpomíná na svoje rodiče a jejich splněnou či nesplněnou představu ideálního světa a sám pro sebe si vytvoří ten pro něho ideální. Ale k tomu povede ještě hodně dlouhá cesta. Tak hodně sil nám všem a krásné Vánoce, Petříku!

Téma týdne: Ideální svět