Tehdejší doba a mých pět let

13. května 2014 v 15:38 | Aliwien |  Téma týdne
Když mi bylo pět, psal se rok 1954. Prožívala jsem krásné a spokojené dětství se svými rodiči a prarodiči, neboť jsme s nimi sdíleli společnou domácnost. Myslím, že tohle si dnešní mladí lidé neumějí představit. Já ale na soužití rodičů a babičky s dědou s maminčiny strany vzpomínám s láskou. Babička, které by v těchto dnech bylo sto let, byla pro mne druhou mámou.
Vzpomínám na své oblíbené hračky. Panenky z kaučuku, dřevěné kostky jako stavebnice, s různými obrázky, které se daly sestavovat. Později se přidal i kočárek pro panenku, tentokrát už vlasatou a nepostradatelná kuchyňka s nádobíčkem, která mi vydržela až skoro do puberty. V pěti letech jsem uměla docela solidně číst a psát tiskacími písmeny. Hodilo se mi to. V té době jsem byla dlouhodobě v nemocnici a psala domů dopisy. Pravopis tehdy vzal za své, ale o ten vůbec nešlo. Hlavně, že jsem se dovedla s mamkou, tatínkem a babičkou s dědou dorozumět.
V době, kdy mi bylo pět, se pomalu rozjíždělo vysílání České televize. Dnes vím, že bylo zahájeno 25. února 1954. Samozřejmě šlo o černobílou televizi s jediným vysílaným programem. Televizní přijímač, který vážil mnoho kilogramů a měl hodně maličkou obrazovku, jsme měli jako první v ulici. Dívala jsem se na to tehdy jako na zázrak, když se vysílaly zprávy. Z počátku to byl jediný vysílaný program. Po nich následoval nepostradatelný monoskop. Mnozí dnešní mladí možná ani nevědí, oč jde. Monoskop byl televizní kontrolní obrazec, který sloužil k úpravě jakosti přijímaného televizního signálu. Na televizní zprávy se k nám domů chodili dívat i sousedi odnaproti. Byly to rozhodně hezké okamžiky. V porovnání s dnešní dobou si lidé, tím myslím sousedé, byli blíž a dovedli spolu komunikovat bez zloby a závisti.
V tomto roce bylo krátce po měnové reformě a prezidentem republiky byl Antonín Zápotocký. Definitivně skončil takzvaný "přídělový systém", tedy nákup potravin na lístky. Z dětství se mi vybavují fronty na všechno. Fronty na pomeranče, banány, mandarinky, maso, mouku, prostě na všechno. Na koho se ve frontě nedostalo, měl smůlu. Většina obchodů otevírala ráno v šest a zavírala večer v šest. O sobotách a nedělích bylo zavřeno. Dnes si to již těžko dovedeme představit, když nakupovat v supermarketech o půlnoci není problémem.
Byla to zvláštní doba. Jako dítě jsem vnímala jen ty hezké okamžiky, třeba i to, že u nádraží se v našem městě pravidelně na stánku opékaly buřty na sádle. Kdykoliv jsem šla s mamkou nebo babičkou okolo, opečený buřt musel být můj. Vonělo to nepředstavitelně. Dnes mi připadá, že opečené buřty voní jinak a myslím, že daleko od pravdy nebudu.
V době, kdy mi bylo pět, moji rodiče zakoupili velkou zahradu. Později na ní vyrostla chata a trávila jsem tam všechny volné dny a později prožívala krásné dětství se svým bráchou.
Každá doba má svá specifika. Přes všechny nesnáze vnímám tehdejší čas pozitivně. Zapomenout na své dětství, z něhož čas vymazal všechny, nebo alespoň většinu negativních prožitků, se totiž nedá.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 domovina domovina | Web | 13. května 2014 v 16:06 | Reagovat

Krásné vzpomínání. Znám podobné historky jako s televizí od mojí mámy. V městečku, kde žili i s prababičkou měli televizi jen v jedné chalupě a tam se scházeli :)

2 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 13. května 2014 v 17:49 | Reagovat

Máš moc krásné stránky, ten design je skvěle sladěný :)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 14. května 2014 v 6:31 | Reagovat

To jsou krásné vzpomínky. Moc milé čtení. :-)

4 mad Med. mad Med. | Web | 14. května 2014 v 20:45 | Reagovat

Vynikající článek. Ty opečené buřty opravdu voněly i chutnaly v dětství i mně mnohem líp než teď. :-)

5 Helena Helena | E-mail | Web | 14. května 2014 v 22:01 | Reagovat

Pěkně napsané, co je zvláštní Ali, že si toho tolik pamatuješ. Dokonce měnovou reformu atd.... :-)  :-)TV z mého dětsví mám spojenou s otáčením antény, když byl vítr, ztratil se obraz, a někdo musel na střechu, aby to spravil. Převážně to byl brácha, a my mu hlásili, zda je to dobré nebo né. :D  :-)

6 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. května 2014 v 22:06 | Reagovat

Krásné vzpomínky a nádherně popsané :-)
Moje babička měla taky televizi s malinkou obrazovkou, vzpomínám jak jsme se se sestrou snažily v těch "duchách" něco vidět a v šumění něco slyšet :-) a děda nás bral do kostela a na zmrzlinu :-)

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. května 2014 v 22:34 | Reagovat

To je jednoduché Helenko. Díky svým zdravotním problémům jsem vyrůstala doma, mezi rodiči a prarodiči, kde se o všem kolem nás nahlas mluvilo. Vnímala jsem to a v paměti to zůstalo.[5]:

8 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. května 2014 v 22:35 | Reagovat

Děkuji za návštěvu i komentář.  Vždycky potěší.[6]:

9 Regi Regi | E-mail | Web | 16. května 2014 v 6:55 | Reagovat

Je zvláštní, jak si člověk pamatuje různé útržkovité drobnosti z hodně útlého věku. Klidně ze dvou - tří let. Jako pětiletá už jsem taky vnímala docela komplexně. Moc příjemný článek. Díky.

10 Ježurka Ježurka | Web | 16. května 2014 v 13:13 | Reagovat

Krásně jsem si zavzpomínala s tebou, i když já už v té době byla skoro slečna. Televizi jsme neměli dlouho, ale samozřejmě jinak vše krásné a souhlasím s tím, že hlavně byly tenkrát lepší mezilidské vztahy, nejen v rodině, ale i v nejbližším okolí. Jsem ráda, že i ty jsi měla krásné dětství jako já.

11 yoshikuni-pise yoshikuni-pise | Web | 18. května 2014 v 18:03 | Reagovat

krásné dětsví takové jsem neměla

12 Simix Simix | Web | 19. května 2014 v 19:59 | Reagovat

Roztomilý blogís :)
Já na televizi už ani nějak nekoukám jako v dětství ... to jsem proseděla u televize i několik hodin ... teď tak pět minut O.o :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama