Stáří a život

11. února 2014 v 14:06 | Aliwien |  Téma týdne
Pří psaní článku na toto téma týdne mne znovu napadá bohatost českého jazyka (viz můj článek "Hrátky s češtinou" z dřívější doby). Jaké stáří si vlastně máme pod tímto pojmem představit? Jde o stáří stromů, rostlin, zvířat, staveb, hor či naší země jako takové? Stručný výčet toho, jak široký je tento pojem.

Samozřejmě, že určitě první, co většinu z nás napadne, je stáří lidské. Dovolte mi tedy malou úvahu na toto "stáří". Každý z nás má jistě své představy, jak stráví, nebo už prožívá své stáří. Nejde o nic mimořádného. Je to jen jedna ze čtyř etap našeho života, kterou já nazývám "podzimem". Je zajímavé sledovat, jak se s věkem pohled na "podzim života" mění.

Vzpomenu-li na své mládí, tak ve dvaceti letech mi připadalo celkem směšné, když někdo prohlásil čtyřicátníka za mladíka. Divila jsem se tomu, jak to může říct. Vždyť z mého pohledu to byl dědek. Nic jiného jsem si připustit nedokázala. Jak šel čas, tak najednou i mně čtyřicátník připadal jako kluk a těmi starými, či dříve narozenými pro mne byli osmdesátníci a starší. Když jsem se po čtyřiceti letech od maturity setkala se svými spolužačkami na plánovaném srazu, vůbec mi nepřišlo divné moje tvrzení "že jsem si pokecala s holkama". Přitom ty "holky" se už dávno honosily titulem babička.

Stáří je prostě takové, jaké si sami k tělu připustíme. Znám pár lidí, kteří svůj "podzim života" prožívají neustálými více či méně odůvodněnými návštěvami nejrůznějších lékařských ordinací. Svůj důchodcovský čas tráví doma, bez kamarádů, televize či koníčků. Dokolečka rozebírají své choroby, lékařská vyšetření, které je čekají, či lékařské nálezy. V podstatě, aniž si to uvědomují, se vlastně nudí. Pro sebe takové lidičky nazývám "čekateli na smrt" a je mi jich líto.

Uznávám, že zdraví je pro spokojené stáří jedno z podstatných hledisek. Ale na druhou stranu nelze nepřipustit, že ke spokojenému stáří patří i řada dalších faktorů. Já preferuji optimismus, radost ze života, smích, humor a aktivitu. Nerozumíte mi? Co na tom, že třeba nemohu chodit. Vždyť si mohu uvařit či upéct něco dobrého, přečíst si zajímavou knížku, uplést si něco hezkého na sebe, sledovat televizi, video či pracovat na počítači a jenom tak skládat svoje myšlenky na tento blog. Není bez významu ani možnost seznámit se alespoň virtuálně s lidmi stejných zájmů a popovídat si s nimi o jejich tvorbě či názorech.

Život skýtá v dnešní době mnoho možností, jak aktivně a spokojeně strávit své stáří. Je jenom na nás, pro jaký styl se rozhodneme. A až jednou opravdu přijde to čtvrté životní období, tedy "zima", nebojme se jí. Vždyť už klasik říkal, že "každého dne se něco překrásného končí a něco krásnějšího začíná". Ale to už by bylo možná další téma týdne pro tento blog. Tak nashledanou zase někdy příště.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 11. února 2014 v 17:12 | Reagovat

Popsala jsi to fakt krásně a pravdivě. Taky nemám ráda čekatele na smrt. To už není život. :-(

2 teri teri | Web | 11. února 2014 v 18:13 | Reagovat

Moc pěkně vystiženo a popsáno, souhlasím. Moje druhá babička nebyla venku celých šest let. Jen kouká z okna a čte o chorobách, které by mohla mít. Bohužel bydlí s námi doma a tak poslocuhám o roztroušené skleróze namísto učení chemie na zítřejší test. :-D

3 Mad Med Mad Med | Web | 11. února 2014 v 21:09 | Reagovat

Rozumím dobře ;-). Moje maminka je přesně ta úžasná optimistka, zatím co nebožka tchýně byla "čekatelka". Moc bezva a výstižné! :-)

4 Bev Bev | E-mail | Web | 13. února 2014 v 13:59 | Reagovat

Velmi krásná pravdivá úvaha. Mým holkám dneska přijde starý i třicetiletý kluk. Stejně jako kdysi mně. A naopak můj osmdesátiletý táta je plný elánu (a moc doufám, že dlouho bude) a chce se naučit používat inernet. Sháníme mu počítač, jako překvapení k narozeninám. :D

5 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 13. února 2014 v 14:14 | Reagovat

Život lidský je těžký - těžší o povahy lidské. Nemůže za svůj postoj ten, který se nechá vláčet svými tělesnými potížemi a myslí si, že jediným východiskem je smrt. Optimismus se naučit nedá. Je mi takovým lidí také líto. Nedávno jsem viděla fotku 94 leté Angličanky, nádherná anglická dáma, která vypadala jako většina českých padesátnic. Je to také o stylu života a možnostech... Nedá se takový čekatel na smrt odsoudit, neb nevíme, co ho k takovému postoji vedlo... A dost už těch mých pindů :-)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 14. února 2014 v 18:30 | Reagovat

Líbí se mi tvůj přístup. Optimismus a chuť něco dělat je víc než deset doktorů. A mezi těmi čekateli je kupodivu i hodně lidí mladších - bez zájmu a ve stereotypu se nechávají unášet proudem času a až jednou opravdu zestárnou, vyděsí je, jak ten život rychle utekl. Dokud to jde, měl by člověk žít naplno a vždycky jde něco dělat - hlavně mít zájem.

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 14. února 2014 v 19:41 | Reagovat

Děkuji za Tvá slova. Jsi určitě človíček na svém místě. Přeji hodně zdraví a sil v další nelehké práci.[6]:

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 15. února 2014 v 0:35 | Reagovat

Já zastávám názor, že by se měl člověk ke smrti prochechtat. ;-)  :D

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 15. února 2014 v 0:38 | Reagovat

[6]: Já to s těmi doktory to znám trochu jinak. Že jeden prd je lepší než deset doktorů. :-D

10 Christine Träumer Christine Träumer | E-mail | Web | 15. února 2014 v 12:51 | Reagovat

Pěkně jsi to napsala. :) Rozhodně souhlasím s tím, že se občas setkávám s lidmi, co hodí čtyřicátníky do starého železa :)

11 valin valin | Web | 15. února 2014 v 20:37 | Reagovat

Taky bych se nerada stala čekatelkou, pravdu má Malki, ke smrti je třeba se prochechtat... :D  :-D  :D

12 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. února 2014 v 19:08 | Reagovat

Moc pěkné čtení :-)
Směji se ráda a ráda žiju, tak se snad čekatelkou nestanu ;-), i když mám někdy únavou, či co to je, na mále :-)

13 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 16. února 2014 v 19:53 | Reagovat

Děkuji za komentář,  ale myslím si, že ta občasná únava je normální, takže se určitě nemusíš bát.[12]: :-)

14 Emm Emm | Web | 19. února 2014 v 19:23 | Reagovat

Páni, po přečtení některých Vašich článků si ještě o mnohem víc vážím komentáře u úvodu jedné mé povídky, která na blogu pokračuje a není předčasně u konce, jak jste se ptala. :)
Zpětně moc děkuji za pochvalu, protože Váš styl psaní mě naprosto uchvátil!

Co se týče třeba zrovna tohoto Tématu Týdne, pojala jste to úžasně a to, co jste napsala je pravdivé. Život plyne a každý se s tím musí naučit žít, protože to nezastavíme. Stáří je součástí života a má také svá pozitiva. Třeba zrovna vnoučata, na která se s příchodem vhodného věku všichni těší.. :)

Opravdu krásné!

Nevadilo by Vám, kdybych si Vás přidala do oblíbených blogů? :)

15 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 20. února 2014 v 9:46 | Reagovat

Určitě by mně to nevadilo, naopak, potěšilo. Děkuji za Váš komentář.

16 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 22. února 2014 v 14:13 | Reagovat

Ve svém minulém komentáři jsem zapomněla zaškrtnout, že jde o reakci na Váš komentář. A tak opakuji, že by mi vůbec nevadilo, když si mne přidáte do svých oblíbených blogů. Naopak vy mě to potěšilo. Já to ohledně Vás už udělala. Hezký víkend.[14]:

17 Pravoslava Vlčková Pravoslava Vlčková | E-mail | 23. února 2014 v 0:47 | Reagovat

Stáří je svoboda,už nic nespěchá,souhlasím s tím prochechtáním.

18 Janča Janča | E-mail | 7. dubna 2014 v 20:31 | Reagovat

Pěkný článek a moc dobře vystižený :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama