Prokrastinace souvisí s věkem

16. října 2013 v 15:37 | Aliwien |  Téma týdne

Nemám nijak v úmyslu v tomto článku nějak odborně posuzovat tento filozofický termín. Ale tendence odkládat úkoly, a to zejména ty nepříjemné, na pozdější dobu, se projevuje podle mého mínění u každého z nás a nepochybně souvisí s věkem. A to vůbec nemám na mysli prokrastinaci chorobnou, spočívající v chronické tendenci odkládání plnění povinností, která je rizikovým fenoménem pro duševní zdraví.

Vzpomenu-li na svá školní léta, budu asi jednou z čestných výjimek. Kupodivu jsem do školy chodila ráda a vždycky jsem složitějším úkolům dala přednost před těmi jednoduššími. Vyplatilo se to nejen časově, ale složitější práce jsem měla ráda za sebou co nejdříve. Vydrželo to i na studiích, ukončených maturitou. Po nástupu do zaměstnání to bylo stejné. Složitější práce vždy dostávaly přednost před jednoduššími a mnohokrát se mi to vyplatilo. Včasné splnění složitějších prací mně přinášelo vnitřní pocity uspokojení, že něco dokážu a něco umím. Bylo tomu tak snad i proto, že celý život musím bojovat se svým handicapem a několikrát jsem musela dokazovat, že lidé postižení nejsou všichni nesvéprávní nebo hloupí. Rozhodně nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale bylo tomu skutečně tak.

Dnes, když jsem se po více jak čtyřiceti letech na jednom pracovišti rozhodla si užívat zaslouženého důchodu, si již trošičku prokrastinace v tom dobrém slova smyslu mohu dopřát, asi jako každý z nás důchodců. Když se mi něco dělat dnes nechce, bez problémů to odložím na zítra s vědomím, že zítra se budu muset o to víc snažit. Ale takový je už život, že?

Snad tyto pocity nemám jen já sama. Určitě se najde více čtenářů tohoto článku, kteří mně, jak doufám, dají za pravdu. S prokrastinaci, rozuměj s leností neplnit některé úkoly, které nás nebaví, je totiž třeba bojovat. Jinak by se mohlo stát, že přeroste v tendenci chronickou a to by jistě nikomu nebylo příjemné. Ale to už by byl zase docela jiný příspěvek na "téma týdne".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 what-i-mean what-i-mean | Web | 16. října 2013 v 16:47 | Reagovat

Přesně tak. Bojovat by se s tím mělo, ale jak já říkám, až zítra :-D A teď vážně. Opravdu se to vyplatí, vyplatí se to časově, psychicky je to lepší, jenom se do toho člověku musí chtít :-D

2 máša máša | Web | 22. října 2013 v 10:33 | Reagovat

Hezky napsané, u mne je tak, že práci neodsunuju, ale některá rozhodnutí ano, a k těm patří zejména i návštěvy u lékaře a pod. Nevím, jestli se u mne jedná o prokrastinaci (musela jsem si ten termín vygůglit, abych věděla vůbec o co jde)a i když vím, že se tím odsunem nic nevyřeší, ba naopak, tak je to nějak silnější než já.
Píšete moc hezky a ten článek o babičce mě chytil doslova za srdíčko.

P.S. Děkuju za návštěvu a komentář. :-)

3 máša máša | Web | 22. října 2013 v 10:37 | Reagovat

Koukám, že vám nejde TopList, zkuste si ho nastavit ještě jednou.
V nastavení - statistiky se zaregistrujete a se zkopírovaným ID se vrátíte zpátky do nastavení, vložíte ho do prázdného okénka a dáte uložit.

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 22. října 2013 v 20:27 | Reagovat

[3]: Děkuji za radu, pořád jsem nemohla přijít na to,  jak to funguje..

5 Ava Ava | E-mail | 27. října 2013 v 22:25 | Reagovat

já už raději nic neodsunuji,co mohu udělat dnes,neodsunuji na zítra,vždyt nevím,co může být zítra......

6 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 20:36 | Reagovat

S článkem (a tvým názorem) souhlasím. Složitější úkoly a problémy jsou větší výzva a uspokojení z jejich splnění větší, takže také dávám přednost těm obtížnějším úkolům. Odkládám ty drobnější, méně podstatné, které mi nepřijdou tak důležité. Jenže ty se pak hromadí a hromadí... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama